10 osobních otázek pro Roberta Němce aneb
I TOHLE JSEM JÁ...
Nahlédněte do zákulisí naší kanceláře a poznejte tváře partnerů PRK Partners. Robert Němec ve svém rozhovoru poodhalí své dětské sny, ale i všeobecná moudra, kterými se řídí dodnes. Co dalšího je pro Roberta důležité se dočtete v rozhovoru níže.
Tvůj profesní životopis známe všichni, jak by ses popsal Ty sám?
Tato otázka má v podstatě dvě roviny. Jak bych chtěl, aby mě lidé vnímali a jak vnímaný opravdu jsem. Cítím se být člověkem, který má rád lidi, adrenalin a svoji práci – obzvláště zajímavé kauzy. Jelikož ale nejsem tím, který okatě chválí, často jsem vnímaný spíše jako muž, který neumí lidem ve svém okolí dostatečně poděkovat. Přesto jsem si vědom jejich výjimečnosti a vážím si jich pro všechno, co dělají.
Když se řekne dětství, co si vybavíš jako první? Čím jsi chtěl být jako dítě?
Pominu-li dětské sny jako je stát se kosmonautem či popelářem, toužil jsem být profesionálním hokejistou. Bohužel jsem však nebyl takový talent, abych si mohl dovolit vsadit na sportovní kariéru a resignovat na vzdělání. V té době nebyla dost dobře slučitelná sportovní profesní dráha se vzděláním. Musel jsem se tedy rozhodnout a sázka na vzdělání zvítězila. Nicméně na hokej jsem nikdy nezanevřel a kdykoli si ho s chutí zahraji.
Jaký hokejový tým je tvým favoritem?
Tady není o čem přemýšlet. Bílí tygři Liberec! Naštěstí patří k obecně úspěšným týmům v české extralize, stojím tedy skoro vždy na straně vítězů a fandění ani nebolí.
Máš za sebou desítky úspěšných let v advokacii, co Tě přivedlo ke studiu práva? Měl jsi alternativu, kdyby to nevyšlo?
Uvažoval jsem nad studiem ekonomiky, zahraničního obchodu a práv. Pochopil jsem, že právo je svým způsobem součástí ekonomiky a já měl už od dětství zvláštní potřebu obhajovat druhé, takže studium práva byla mou finální jasnou volbou. Velmi mě ovlivnily detektivní knihy se slavnou postavou advokáta Perry Masona, ale to je pochopitelně velmi romantická představa o výkonu advokacie a já jsem se od trestní obhajoby odrodil k obchodnímu právu.
Vedeš velký tým lidí, co Ti v tomto ohledu dělá největší radost a co Tě naopak, dokáže rozčílit?
Rád vidím úspěšnou týmovou práci v důsledku správné kooperace jednotlivých lidí. Ve svém týmu toto vnímám jako určitý standart, z čehož mám opravdu radost. Naopak obecně nesnesu rozličné výmluvy a vymýšlení si všemožných důvodů, proč něco nejde.
Kdyby ses živil manuální prací, jaký obor by to nejspíš byl?
Co bys vzkázal svému mladšímu „Já“?
Ačkoli nemám rád klišé, u této otázky se mu nevyhnu. Jsou to ta prostá lidská moudra, která mají ten nejsilnější dopad na celý život. Svému mladšímu já bych tedy vzkázal, aby lépe poslouchal moudré rady svých rodičů, zejména otce. Osobní zkušenosti jsou však nepřenositelné a člověk si některé chyby musí vyzkoušet a poučit se z nich sám.
Jsi hrdým tátou čtyř dětí. Čím jim jdeš příkladem?
Všechny své děti se snažím vést ke sportu a to právě z důvodu, že je na něm krásně vidět, že trénink přináší ovoce. Ve sportu platí jednoznačně, že kolik tomu dáš při tréninku, tolik dostaneš zpátky při závodu. Svým dětem se tak snažím vštěpovat, že úspěch v životě není zadarmo. Skrz píli a vytrvalost se ale pokaždé dostaví.
Jak trávíš svůj volný čas? Máš při tak náročném zaměstnání vůbec nějaký?
Myslím si, že za ta léta jsem se naučil najít rovnováhu mezi prací, rodinou a svým osobním časem. Rád se věnuji golfu nebo si zahraji tenis. Nově jsem teď propadl kouzlu yachtingu.
A na závěr jedno velké klišé. Tvé oblíbené motto před 20 lety a nyní?
Kdysi dávno jsem od svých kamarádů dostal narozeninové přání s citátem, které mi utkvělo v paměti dodnes. Tam je, myslím, řečeno vše.
„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.“
